Ota Weinberger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ota Weinberger
Narození20. dubna 1919
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí30. ledna 2009 (89 let)
Štýrský Hradec
RakouskoRakousko Rakousko
Alma materMasarykova univerzita
Univerzita Karlova
Povoláníprofesor právní filosofie
ZaměstnavatelUniverzita Štýrský Hradec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ota Weinberger (20. dubna 1919 Brno – 30. ledna 2009 Štýrský Hradec) byl český právní filosof a logik, po odchodu do zahraničí profesor univerzitě ve Štýrském Hradci.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z neortodoxní brněnské židovské rodiny. Po absolvování reálného gymnázia se zapsal na právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou však dokončil až po válce. V době protektorátu byl kvůli svému původu pronásledován nacisty, čtyři roky byl vězněn v koncentračních táborech, mj. v Osvětimi.

V roce 1946 zahájil svou krátkou právní praxi v soudnictví, po únorovém převratu odmítl vstoupit do komunistické strany a až do roku 1956 se musel živit jako zámečník. Zároveň ovšem studoval filosofii na Univerzitě Karlově, roku 1964 se zde habilitoval v oboru logika a právní teorie a logiku poté vyučoval na její právnické fakultě.

V období pražského jara kritizoval stalinismus, podporoval zavádění liberálních reforem a byl členem Klubu angažovaných nestraníků. Během okupace v srpnu 1968 se zrovna účastnil Světového kongresu filozofů ve Vídni a rozhodl se v Rakousku zůstat. Hostoval na univerzitách ve Vídni, Linci a Štýrském Hradci, kde nakonec roku 1972 získal řádnou profesuru. Roku 1989 byl emeritován.[1] Masarykova univerzita mu roku 2004 udělila čestný doktorát v oboru právní vědy.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ovlivnil jej logický pozitivismus, myšlenky Ludwiga Wittgensteina a především František Weyr, jeho práce vycházely přímo z brněnské školy normativní teorie. Kromě vlastních monografií se podílel na množství odborných sborníků a napsal také řadu časopiseckých studií.[3]

Vybraná díla
  • Die Sollsatzproblematik in der modernen Logik (Problematika normativních vět v moderní logice; Praha 1958)
  • Rechtslogik (Vídeň/New York 1970; Berlín 1989)
  • Studien zur Normenlogik und Rechtsinformatik (Berlín 1974)
  • Logische Analyse in der Jurisprudenz (Berlín 1979).
  • Logik, Semantik, Hermeneutik (spolu s Ch. Weinbergerovou; Mnichov 1979)
  • Normentheorie als Grundlage der Jurisprudenz und Ethik (Berlín 1981)
  • Grundlagen des Institutionalistischen Rechtspositivismus (spolu s D. N. MacCormickem; Berlín 1985, angl. 1986, it. 1990, fr. 1992)
  • Recht, Institution und Rechtspolitik. Grundlagen der Rechtstheorie und Sozialphilosophie (Stuttgart 1987)
  • Norm und Institution. Eine Einführung in die Theorie des Rechts (Norma a instituce. Úvod do teorie práva; Vídeň 1988, čes. 1995)
  • Moral und Vernunft. Beiträge zu Ethik, Gerechtigkeitstheorie und Normenlogik (Vídeň 1992)
  • Alternative Handlungstheorie. Gleichzeitig eine Auseinandersetzung mit Georg Henrik von Wrights praktischer Philosophie (Vídeň 1996)
  • Aus intellektuellem Gewissen. Aufsätze von Ota Weinberger über Grundlagenprobleme der Rechtswissenschaft und Demokratietheorie (Berlín 2000)
  • Wahrer Glaube, Agnostizismus und theologische Argumentation (Berlín 2004)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ KOLLER, Peter. Ota Weinberger. Krátký životopis. Časopis pro právní vědu a praxi. 2009, čís. 1, s. 1. Dostupné online [cit. 2015-04-01]. ISSN 1210-9126. 
  2. ↑ Ota Weinberger (Rakouská republika) [online]. Brno: Masarykova univerzita [cit. 2015-04-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Slovník českých filosofů [online]. Brno: Masarykova univerzita [cit. 2015-04-01]. Heslo Ota Weinberger. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ota_Weinberger&oldid=22958996“